• Bike Fest Turnov
    čtvrtek 21.5. až neděle 24.5.1998


Čtvrtek 21.5. 1998
Tato naprosto šílená akce pro nás začala již ve čtvrtek ráno odjezdem z Kopřivy v 8.30 hod., kdy se jako vždy na některé nejmenované jedince muselo čekat.
Po individuálním odjezdu došlo k prvnímu styku v Mohelničáku. Zde vozidlo pilotované šialeným zjazdárom Láďou za intenzivního řevu a troubení poprvé předjelo druhého šialeného pilota Viťouše ( Víťa prý spěchal za nějakou Luckou – pozn. redakce). Osádka zeleného kontejneru z bezpečnostních důvodů měla helmy a jiné ochranné pomůcky v pohotovosti (condomy ne!). Čím více se jsme se blížili k cíli naší cesty, tím hlouběji klesala rtuť na teploměru a zvyšovala se vlhkost vzduchu, místy překračující 100% (začalo pršet – pozn. redakce).


Po příjezdu
zleva: Vláďa, Tomáš, Víťa, Dušan vystrkující zadek a za ním Dan a Marek


Po příjezdu do campu „Sedmihorky“ a po vyzvednutí klíčů od dvou nejlepších chatek došlo k prvnímu velkému sporu - nikdo nechtěl být s Dušanem v chatce. Večer i ti pomaleji chápající zjistili proč (Pik byl první oběť, jelikož neumí německy, tak málem spal přede dveřmi, dalšími obětmi pak byli Víťa s Lucko, kteří měli přes noc nečekané obecenstvo). Brzy po dojezdu a vydatném žrádýlku první nedočkavci vyrazili za krásami Turnova přes Hlavatici na Hrubou Skálu si pořádně zabikovat ve Skalním městě. Jako první zabodoval Roman L. předpisovou mrchou přes mokrou kládu (Dušan řekl – to vypadalo na klíční kost). Do kempu jsme se vraceli DH žlabem, kdy Dan chrochtal blahem. Chvíli po nás dorazili i poslední členové klubu z Kopřivnice.
Večer před startem náročného maratónu (na který se většina zúčastněných připravovala celý rok jako na vrchol sezóny, někteří i jako na vrchol své bikerské kariéry) se pan Munzar snažil moravskými iontovými nápoji - dvojbojem slivovice hruškovice - dostat do „formy“ případné konkurenty.


Pátek 22.5.1998
Musíme dodat, že to se mu s úspěchem podařilo neboť na start pátečního maratónu nastoupil krom pana Munzara jenom Roman L, přestože jezdí jen na jeden takřka propálený píst (ledvina – pozn. redakce). Zbytek po vystřízlivění a tedy již střízlivé úvaze a vydatné snídani se rozhodl pro jinou alternativu ničení svého těla.
Po návštěvě cyklistických obchodů v Turnově jsme pokračoval „zkratkou“ přes trenažér full suspensoinů na zříceninu hradu Frýdštejnu. K tomu trenažéru - kdo neměl pružiny, měl rozsekanou prdel (že Sigi ?).Zde odpadli pro nepříznivé klimatické podmínky Marek a Láďa. Ti si u kouzelného dědečka umyli na zahrádce kola, Marek si potom v Turnově koupil DH rukavice a Láďa slušivý pytlíček pod sedlo zn. SCOTT. Zbytek pokračoval na zříceninu, kde potkali společenství barevných hlav (spolek rádoby bikerů kolem majitelů blíže neurčeného cyklistického obchodu na Moravě – pozn. redakce), kteří ani nespali v kempu a spali ve „čtyř hvězdičkovém“ hotelu se sociálním zařízením na chodbě, jehož polohu signalizovaly mouchy a jiný poletující hmyz. Z Frýdštejnu tato skupina šustila po asfaltu pod kopec Drábovna, kde si zúčastnění vyzkoušeli pořádný HC terén v podobě kořenů, kamenů, písku a jiných záludností přírody (Radim osvědčil svůj orientační smysl a zakufroval - Pargy to komentoval slovy „tak pro příště ...“). Po mnoha minutách marného hledání a volání zbloudilé duše se Radim najednou před skupinou zjevil. Byl ale nasraný,protože si myslel,že mu ostatní naschvál ujeli (ten kdo to honil byl zase Pargy). A tak se jelo dál a po několika maskách, kde bodovali všichni členové skupiny, se i sám Velký Vezír snažil vyzkoušet pevnost betonového sloupku. Z toho dostal hnědku na kalhoty a zelený výraz do tváře. „Že by si snad myslel, že je HC sjezdař ???“. V obci Malá Skála se tato skupinka posilnila čočkovou poléfkou (což večer ostatní bezpečně poznali). To už začalo znovu pršet (po kolikáte už tento den?). Se slovy „já se na to vyseru“ Dušan, Slánka a Radim zmizeli ve hvozdech směr Turnov, aby se podívali na dual slalom. Dan, Sigi a Pík pokračovali drsným terénem na další hrad Zbirohy, pak se tyto tři individua (neplést s INDY vidlou) neprozřetelně rozhodly, že navštíví bludiště Kalich, kde zjistily, že Bermudský trojúhelník skutečně existuje - podařilo se jim totiž 4-krát přijet na stejné místo. Přestože tomu již nikdo nevěřil, cestu se jim nakonec podařilo najít, a tak se mohli po dojezdu oddávat dalším (i alko-) radovánkám v kempu.
Mezitím již dojela část účastníků maratónu. Mezi nimi i totálně vyšťavený Roman L. Podařilo se mu nejenom poprvé dojet tento maratón (v r. 96 a 97 se to i přes velké úsilí, kdy na trati strávil 8-9 hodin, nepovedlo), ale navíc zajel i dobrý ??? čas - 4 hod. 44 min. - a umístil se na 24.místě (no nic moc – pozn. redakce) /ale z kopřivnických bikerů nejlepší – pozn. Roman L./. O nějakou tu chvilku později (asi 2 hodiny) dojel taky zničený pan Munzar (nezničil náhodou večerním dvojbojem kromě potencionálních soupeřů i sebe ???). Během tohoto dne na Festu vyrostly stánky firem, které se během soboty rozrostly jako houby po dešti.


Sobota 23.5. 1998
Sobotní ranní vyjížďka ,která byla plánovaná na 9 . hodinu , byla posunuta o hodinu - pršelo. Konečně jsme vyjeli na Kost. Cesta neměla chybu, po špičkových výjezdech následovaly ještě brutálnější sjezdy. Když jsme dojeli k lesní chatě s totémem začal nás Dan strašit „hoďte si malou , je to krpál“. Všichni vystrašeně házeli malé placky a s totálně zlomenou morálkou se blížili téměř po rovině k tomu krpálu. Když se ostatní účastníci Dana zeptali kde je ten krpál, tak Danova odpověď zněla „už byl“ (?!?!?!?!?!?! – poznámka redakce) /hlavně, že jsem je psychicky nalomil – poznámka Dan/. Poté jsme dojeli do Libošovic, kde jsme do sebe nasoukali vynikající domácí poléfku (ne Bolka). Odtud přes luhy a háje k hradu Kost, kde byla menší pauza . Dále jsme pokračovali po zelené. Při jednom Danovém krkolomném pádu přes rodla (bohužel ho nikdo neviděl, ale Dan se neprozřetelně k němu přiznal – nebo, že by se nám chtěl pochlubit ??? - pozn. redakce) a brodění se hlubokým pískem jsme se zjevili u Sněhurky (ovšem bez malých trpaslíků).
Sněhurčino údolí bylo to nejlepší, co jsme přes víkend projeli. Borový les, jehličí navazující přímo na skály, vyleštěná skála do klouzačky a jiné frírajdrové chrochtání. Je to poježděníčko ne na čtyři hodiny, ale minimálně na celý den. Každému to příští rok doporučujeme, je to lepší než fesťácký downhill (že Víťo?). Když jsme se všichni na Sněhurce udělali, pokračovali jsme po značce na zříceninu Valečov. I zde to nebylo špatné. Z Valečova, kdy se na chvíli pro technické problémy (zaseknutý řetěz mezi převodníky) vypařil Marek a po jeho opětovném zjevení (zbytek skupiny našel asi až po 2 km, protože to zase někdo honil – že by Dan?) jsme HC DH sjezdem,kde někteří jeli jenom po předním kole, pokračovali roklí, která se zvedala k nebesům (kopřivnická sjezdovka je hadr). Brutálním výjezdem jsme se blížili k Píčovu statku (autentický název), kde Láďa krásným způsobem urval šaltr (stejně byl jenom silniční – pozn.redakce). Suše pak konstatoval, že na Pičíně je skutečně v ….. Zde se opět Dan osvědčil jako spolehlivý servisní vůz, kdy za pomocí jeho nářadí v tu chvíli již značně rozladěný Láďa snýtoval řetěz a na jeden převod spolu s Romanem L.(ten byl ještě kantáre ze včerejšího maratónu) oba Lipáči odfuněli po asfaltu nejkratší cestou do Sedmihorek. Dušan toto okomentoval slovy „Láďa ještě na FESTU nedokončil žádnou vyjížďku.“
V těchto místech však i náš traťový poradce zjistil, že vlastně neví kde jsme, což zapříčinilo, že zbývající bikeři Danovi přestali důvěřovat a Marek se ho zeptal jestli se náhodou neorientuje podle mapy Beskyd. Potom se rozhodli pokračovat (podle již zmíněné mapy Beskyd) přes Studený průchod k restauraci Na vyhlídce, kde hladní asi půl hodiny čekali na teplého psa (viz. hot dog – pozn. redakce). Po této nóbl ?? žranici následoval několikakilometrový sjezd, kdy Marek předvedl fantastický parakotoul přes pravé rameno s tretrama v pedálech s dopadem do keře se zavřenýma očima a zapnutýma SPD na rukách i nohách. Z tohoto předvedeného výkonu měl největší radost Dan, který si to vychutnal a s očekáváním dalších pádů se neustále držel za Markem. Bohužel se dalších exhibičních výkonů již nedočkal. Dan tuto HC lahůdku vyhodnotil jako „mrcha Bikefestu“. Sám podobného výkonu nedosáhl, přestože padal jako závory.
Po návratu do kempu, kdy se už dobře naložený Láďa chlubil nově namontovaným šaltrem a řetězem, se zbytek koupěchtivých bikerů vrhlo na stánky a Roman L. předběhl Dana při koupi posledních gripů – dodnes je však nestihl namontovat. Za sobotní večer stihl udělat největší tržbu Roman L., který si navíc koupil nové bikerské škorně zn. NW, které prý též vozí nějaká Paola. Dana ostatní přesvědčovali , aby si koupil podkovy k Magurám, že toho doma bude litovat, což se vyplnilo – lituje toho dodnes. Ostatní utráceli za náhradní oči od Troye a další podobné nefunkční zbytečnosti. Pan Munzar, přestože mu to manželka nechtěla dovolit, si koupil helmu UVEX (musel prý však slíbit, že jí helmu občas půjčí).


Že by startovní čára? Ne. Jen se díváme na závody ve špurtu
zleva: Víťa ve žluté bundě, Vláďa, Dušan, Lucka, Dan, Marek a Tomáš


Večer byl vyplněn různými soutěžemi - Roman závodil ve sprintu o zájezd do Lago di Garda což se mu nezdařilo (bo byl po večeři přežravý), ale přestože nejel na svém kole dosáhl dobrého času. Soutěž, která upoutala nejvíce diváků byl závod o pivního bikera, který spočíval ve vypití půl litra piva na ex, běhu na 50 m a jízdy na nejlehčí převod na kole do kopce. Finalisté museli tuto trasu absolvovat 5x. Škoda, že na Festu nebyl náš největší favorit Láďa Seibert = jasný vítěz. Před tímto závodem se někteří nevyblblí blázni šli odreagovat na pilotní trenažér - centryho fugu - kde sklidili největší aplaus přihlížejících Sigi a pes na kole. Náš obdiv patří i Láďovi, který jako první sebral odvahu toto ďáblovo zařízení vyzkoušet. Točil se tam tak dlouho až měl večeři v uších, protože čekal až Roman L. přijde s foťákem (ten však nepřišel).
Stejně jako vloni i letos proběhlo losování B-karet o horské kolo - tentokrát to byl GARY FISCHER Letos ho bohužel nikdo z členů klubu nevyhrál - pokud by se ho však podařilo vyhrát některému z Lipů pravděpodobně by to jeden nejmenovaný člen nepřežil (že Lotosový květáku?)
Večer se pak rada starších oddávala alkoholickému dýchánku v chatce. Mladí sexuálně nažhavení šli do Pyrámu na rockotéku se stripshow. „Teda celkem byly tři vystoupení: první striptýz za moc nestál (neuměla to a navíc sundala jen vrch….??), druhé už bylo super a třetí vystoupení – lesbishow to jen završilo!“(zhodnotil Roman L.). Radim pil jen Energy driky a ještě k tomu se ani nehnul ze židle, zato Sigi oblboval nějakou kost (neplést s hradem Kost, ale byla to prý kuna, jak objekty opačného pohlaví titulují mladí). Lucka divoce pařila v davu a s Víťou to ani nehlo. Skupina barevných hlav mezitím navazovala mezinárodní styk. Takže jedinou nevýhodou v Pyrámu byl poměr žen k mužům 1:4 (jak si postěžoval Dušan, který nic neklovl…), takže nic moc.


Neděle 24.5.1998
Neděle nás přivítala konečně slunečním svitem, ale plánovanou vyjížďku nám překazila nucená deportace z chatek a vrácení klíčů na recepci. Poté jsme naskákali do kontejnérů, prasečáků a podobných přibližovadel a vydali se na zpáteční cestu k domovu.


Pohoda v chatce
zleva: Marek, Roman S. a Radim




Závěrem:
Anonymové tohoto bulvárního čísla se shodli, že v přírodě je Bikefest lepší než ve městě a jediná kaňka bylo počasí a zato organizátoři nemohou (že by ?). Rovněž shoda panovala co se týká kvality jídla v hospodě U taťky, kde jsme většinou plnili své věčně hladové žaludky. Jen někteří si stěžovali na delší dodací lhůty (nakonec se i oni dočkali). Také majitelé nejbližšího stánku se základními potravinami a dalším spotřebním zbožím se činili a ochotně některým nenažrancům akčně i šátečky zajistili (zase Láďa).




Zpět na předcházející stránku.

CykloArt bike klub Kopřivnice:
aktuální akce | členové klubu | o klubu | odkud vyjíždíme?
klubový zpravodaj | junioři | sponzor | kontakt na nás


Aktualizace: , (C) 1998, webmaster