Jak jsem prožil Kopřivnického DRTIČE 2001

Jak jsem prožil Kopřivnického DRTIČE 2001

Omluva: dočasně zde nejsou umístěné fotky.

V tomto popisu používám fotky, z 2.fotoalba letošního Drtiče, které jsem vlastnoručně na Drtiči nafotil. Všechny alba a další oficiální informace o Drtiči najdete na této stránce.

V den D, v sobotu 11.srpna 2001, se už kolem 6. hod. ranní začali u lyžařské chaty scházet první bikeři, toužící po trase Drtiče. U prezentace se rozdávaly za startovné mapy, letos poprvé v kvalitním v barevném provedení. Bikeři se pomalu sjížděli, už v 6,45 hod. bylo jasné, že tento ročník se zúčastní o poznání méně bikerů, než rok předchozí (nakonec 188 bikerů, v r.2000 to bylo 277 bikerů), což jde poznat i na fotkách...

ráno před lyžařskou chatou

Start jsme opět nachystali nadivoko ke koupališti, neboť přes týden pršelo a louka na sjezdovce byla pořádně promáčena (a kdybychom tam účastníky nahnali, tak by nás pak prokleli :-) Tuto možnost startu jsme raději ani nezveřejnili, protože i tak jsem několikrát do mikrofónu vyhlašoval 3 změny na trase z důvodu déle trvajících dešťů (1. změna = vypuštěné louky před Měrkovicemi, 2.změna = z Pusteven po asfaltu a 3. změna = vypuštěný celý úsek za Martiňákem, ve všech těchto 32 případech to bohužel znamenalo více asfaltu... nakonec se ale ukázalo, že 2. objížďka byla zbytečná...).
No každopádně se odstartovalo 15 minut po sedmé a vyrazili jsme všichni po šotolinové cestě na Janíkovou louku (nebo-li Janíkové sedlo na Červeném kameni). Hned z tohoto místa se jelo mokrým sjezdem a po vrstevnici do obce Vlčovice. Zde čekali od nás 2 pořadatelé, kteří směřovali všechny účastníky vlevo (namísto vpravo) a tak jsme tuto část trasy (Vlčovice, Měrkovice, Mniší a Kozlovice) absolvovali čistě po asfaltu. Na fotce vidíte asfaltové stoupání za Mniším:

stoupání za Mniším

V Kozlovicích jsme konečně odbočili za benzínkou vpravo a rozloučili se tak na dlouhou dobu s hlavní asfaltovou cestou. Šipky nás nevedly na úzký mostek, projeli jsme napříč hlavní cestu a za rodinnými domky na nás čekal první velký brod (+ náš kameraman, profi fotograf a kameraman z místní kabelovky). Opravdu to je pro záběry atraktivní místo, což můžete vidět i tady, v tomto 1.oficiální fotoalbu (odstavec "Kozlovice...").
Po tomto brodu jsme jeli dál, za Kozlovicemi je kamenito-škvárová cesta, místy i travnatá. Tak jsme dojeli až do obce Lhotka, kde se trať zákeřně prudce zvedne do kopce. Polovina stoupání se nastoupá ještě v dědině, pak se ale pokračuje po kamenito-hlíněné cestě kolem pole přímo do k lesu.
Tady jsem viděl Marka z polského Těšína, jak něco hledá... Zastavil jsem a zjistil, že Marek hledá šroubek z kladky přehazovačky (tj. šroubek od jednoho kolečka). Nějak se mi jej nedařilo najít a Marek řekl, ať jedu, že snýtuje řetěz na jeden převod (to jsem si ještě myslel, že pak s tím pojede jen na Solárku...). Tak jsem udělal na tomto místě tuto fotku a jel dál...

stoupání ze Lhotky na Ondřejník
po kamenité cestě

Jen co se cesta začala trošku narovnávat, tak jsem profrčel kolem Hynka a Martina z našeho klubu a upaloval dál (ono mi to zezačátku vůbec nějak jelo :-) Dojel jsem kamaráda Tomáše a kousek předtím, než se napojuje zelená značka na žlutou, jsem mu poodjel, abych mu udělal tuto fotku:

Tomáš z Pržna, vrstevnicová lesní
cesta kolem Ondřejníku

Tato fotka (mimo Tomášového jazyka :-) ukazuje také klasické povrh tratě Drtiče, tj. kamenito hliněná cesta, po které můžete jet i když týden prší.
Na šutrovitém rozcestí jsme teda přejeli po žlutou značku, která se hned změnila v asfaltovou lesní cestu a dovedla nás k chatě Solárce, kde jsem udělal tyto 2 fotky (1. bohužel trošku zamlžená):

prostor před chatou Solárkou,
u kol stojí Pik z Hutiska a
Radim z Kopřivnice

prostor před chatou Solárkou,
právě přijíždí Radek s kamerou
na přilbě

Od Solárky jsme vystoupali do sedla Ondřejníku a dali si sjezd: zezačátku opět po lesní asfatlové cestě a pak, v jednom rozcestí, vletěli do lesa a po krásné lesní klikaté cestičce vyjeli z lesa, projeli kamenitý potok (kde je více kamení, než vody) a přijeli ke krásným serpentinám. Tento úsek je opět hojně nafocen v 1. fotoalbu (odstavec "Sjezd z Ondřejníku...", doporučuji prohlédnout!).
Po serpentinách nás čekal opět další brod, který se ale opět dál projet na sucho, po dřevěné lávce. Pak jsme pokračovali dál, z tohoto horního konce Kozlovic lesními cestami do Kunčic, kde jsme letos nejeli až k vlakovému nádraží, ale obec projeli kratší cestou, ale o to strmější. No prostě po příjezdu k hlavní cestě v Kunčicích se nejelo vlevo k nádraží, ale rovně, napříč přes cestu, sjezdem dolů, kolem vodní menší nádrže a rovnou přes železniční přejezd, kterým začalo prudké stoupání zahrádkářskou osadou, kde jsem udělal tyto fotky:

stoupání v lese u Kunčic, Libor z Příbora

stejné stoupání, Pik z Hutiska

neznámá skupinka o kousek výše ve stejném stoupání

Po prudkém stoupání se trasa opět narovnala. Dále vedla kousek po asfaltu a u hospody na rozcestí se odbočilo k lesu, ale hřeben (spojující Pustevny s Čertovým Mlýnem) byl z poloviny schovaný v mlze, jak je vidět na fotce:

pohled po směru trasy, stoupání
na hřeben k Pustevnám, jenž je v mlze

Jedna skupinka mi poodjela a tak jsem tady, v tomto místě pokračoval sám. S příjezdem do lesa se směnila i kvalita asfaltové cesty. Trasa ale pořád jen "mírně" stoupala, až do místa, kde byl plácek (a náš kameraman a fotograf) prudce odbočila vlevo a po levém hřebenu začala po serpentinách nabírat pořádně nadmořskou výšku. V tomto stoupání jsem vyfotil tyto 2 bikery:

stoupání na Pustevny,
p. Josef z Kopřivnice

stejné stoupání, jde vidět, že někteří
měli dost sil i pro jízdu po zadním :-)

Stoupáním se překoná docela velký rozdíl v nadmořské výšce (z 450 m.n.m. dole u Kunčic až po 1020 m.n.m. na Pustevnách). No škoda, že jsem neudělal další fotky v horní části výjezdu, protože tam se již jednalo o klasickou kamenito-hliněnou lesní stezku, dost prudkou na to, aby ji všichni vyjeli (i já šel podstatnou část pěšky). Pak už jen zbývalo vyjet na krásnou šotolinovou cestu, která nás po pár set metrech dovedla na hřeben s krásným výhledem na ostatní kopce Beskyd. Od tohoto místa stačilo již dojet jen cca 1km po vrstevnici a už jsme se ocitli na Pustevnách, kde byla opět pořádná zzzz-zima. V bufetu jsem si koupil hamburger, který mě trošku zahřál a udělal jsem tyto 4 fotky:

bufet na Pustevnách	Marek z polského Těšína, všimněte si jeho jediného převodu, s kterým objel prakticky celého Drtiče!
stejný bufet z jiného pohledu	horská chata o kousek dál, na horní stanici lanovky

Teď následovala 2.změna trati a to ta, že první úsek červené značky z Pusteven na Martiňák se měl objet po silnici. A tak jsem se skupinkou bikerů vyrazil... jenže odbočka pořád nikde, nakonec jsme po asfaltu naklesali pořádných pár desítek metrů, které jsme museli opět prakticky všechny nastoupat, jakmile jsme odbočili na tu lesní cestu... Navíc mě naštvalo (a určitě i všechny ostatní), když jsem v místě, kde se dalo sjet nejkratší cestou z Pusteven, vyřítil z lesa biker, který prakticky nebyl vůbec od bahna.... No prostě tato objížďka byla a)zbytečná ztráta času, b)zbytečný asfalt navíc a c)zbytečně naklesané a nastoupané metry. Každopádně ale dál to bylo již v pohodě, jelo se po vrstevnicové cestě, které začala čím dál víc klesat, až nás dovedla na rozcestí nad Martiňákem. Zde stačilo sjet už jen pár set metrů až jsem byl u horské chaty Martiňák, kde jsem si dal moc dobrou kyselicu. Na fotkách můžete vidět, že prostor před chatou bikeři úplně ovládli :-)

prostor před chatou Solárkou

stejný prostor z jiného pohledu

Od Martiňáku se mělo jet po červené značce až na Třeštík, ale celý tento úsek byl opět kvůli dešťům vypuštěn. Náhradní trasa byla celá po asfaltu (např. zelená značka), což se mi nechtělo a tak jsem se rozhodl jet po značce žluté, což je sice místy i do kopečka ale celé to je terénem. Přemluvil jsem jednu skupinku bikerů, kteří taky byli spíše FR, než XC, a tak jeli se mnou. Asi v polovině sjezdu Míra asi procvakl duši:

Míra mění duši po defektu, při sjezdu
od Solárky terénem po žluté do Bečvy

Sjeli jsme komplet sjezd a objevili se v Horní Bečvě. Začala nudná pasáž, jeli jsme pořád po asfaltu do kopce, směr Slovensko. Asi v polovině jsme dali pauzu u toho pramenu, kde kde-kdo nabíral vodu k pití. Pak jsme opět stoupali po asfaltu, minuli jsme odbočku na Bílou a prudším stoupáním dorazili až k odbočce na chatu Třeštík, kde již stačilo vystoupat cca 200 metrů k chatě. Tady jsme se opět posilnili, zelňačkou s chlebem. Taky tu byli jedni bikeři, kteří si od nás půjčili nýtovač, protože se jim rozpadl řetěz. Pojedli jsme a vyrazili. To už mi bylo jasné, že jsem se silami skoro v koncích... Kousek za Třeštíkem jsme však ale opět stáli (teď už nevím, jestli někdo měnil duši, nebo co). Pak jsme pokračovali dál, až se modrá značka začala prudce zvedat do kopce, k vrcholu Vysoké (1024 m.n.m.). Zdá se mi, že dříve modrá značka obcházela vrchol zleva a že někdy před tímto Drtičem turisté (z KČT) značku přemalovali, aby vedla přes vrchol (tím mi teda fakt udělali radost :-) No každopádně jsem na vrcholu udělal tuto fotku:

vrchol Vysoké

Jenom nechápu, proč je na té fotce na té betonové skruži turistická značka červená, když jsme jeli po modré.... (?) No ale každopádně sjezdík z tohoto kopce, to je zážitek! Hliněná lesní cesta, plná kolejí od traktoru, s jednou zatáčkou uprostřed. Po sjezdíku následoval opět menší stoupání, to ale už ani nestojí za řeč, protože celý hřeben, až na Soláň se jede stylem 20 metrů nahoru, 30 dolů... Je to prostě taková vlnitá hřebenovka, mírně se svažující dolů a bikery velmi oblíbená.
Bohužel mi už v tomto místě dost docházely síly, dokonce jsem uvažoval že odbočím na žluté, nebo zelené vpravo a vrátím se zpátky pře Martiňák, ale nakonec jsem s vypětím sil dorazil až na Soláň k této horské chatě, kde jsem ještě stačil zachytit konec Mírovy držky... :-)

Míra hodil mrchu před chatou
na Soláni

Snažil jsem se ještě nabrat nějaké ty síly jídlem, ale nakonec jsem to zbaběle vzdal a vydal se po asfaltu směrem na Rožnov a přes sedlo Pindula na Frenštát a do cíle Drtiče (popisovat asfaltový návrat nemá celkem cenu, jen se zmíním o tom, že jsem při sjezdu ze Soláně potkal bikery, kteří si zákeřně zkracovali cestu po asfaltu :-( a později jsem potkal pár taky odpadlíku, vracejících se do cíle).
Ve Vlčovicích jsem ale opět najel na trať Drtiče a stoupal po polních cestě směrem na Janíkovou louku. Zde mě taky předjeli 2 moji kamarádi, kteří ale jeli celou trať (a divili se, co dělám před nimi, ale uklidnil jsem je slovy, že jsem nejel celou trať :-)

polní cesta z Vlčovic směrem
na Janíkovou louku, Libor z Příbora
a Dan z Kopřivnice

A tak jsem jel kousek s nimi, ale v prudším stoupání mi opět poodjeli a já tak dojel do cíle po chvíli sám. V cíli jsem byl už celkem vyflustnutý a moc jsme toho nefotil a kdyby mě Richard nepožádal o tuto fotku, tak bych asi už nic nevyfotil...

Richard z Fyčovic před lyžařskou
chatou po dojezdu

Pak následovalo klasické losování po šesté hodině a posezení venku a vevnitř v lyžařské chatě do pozdních večerních hodin. Zapisovat přijíždějící účastníky bylo třeba až do půl jedenácté hodiny, což znamenalo, že tento biker strávil na trati více než 15 hodin !!!

Závěrem:
Tohoto Drtiče jsem si teda fakt pořádně užil, až jsem z toho byl pořádně tuhý (a to je i záměr nás, organizátoru, aby si každý dal do těla). Také většině účastníků se Drtič líbil, takže i po organizátorské stránce jsem byl se spolupořadateli spokojen.

Zpět na Romanovou MTB stránku